TRIP to San Diego

Co je vlastně to Mistrovství světa v Pokémonu?
Mistrovství světa (neboli Pokémon World Championships je každoročně konaný turnaj na různých místech v USA. Střetávají se zde ti nejlepší hráči z celého světa a ti, kteří uspějí, se stávají naprostými suverény, které každý zná. 

Moje příprava na Pokémon World Championships 2011
Již po předčasném oznámení rotace (která se na konec opravdu na počátku července stala) jsem se začal zabývat novým formátem. Sice obvykle preferuji konzistenci na úkor síly, ale ve formátu, kde strašně záleží na počátečním flipu se špatně vybíralo. Do finálové trojky se dostal Zekrom (později přestavený více na all-in), Reshiplosion (hodně silný balík, ale po XX hrách, jsem zjistil, že zde snad nejvíce záleží na Collectorovi v open handě, takže je to takový ://) a Weavile lock (ze kterého jsem nakonec někdy v průběhu července vypustil úplně, páč jeho zápasy byly 90/10 začnete-li a 10/90 pro vás, pokud začne soupeř ... no prostě zas takle o flipu deck, hrát nechci :D).

V srpnu se tedy zúžil výběr na Zekrom ALL-IN a Reshiplosion. Pět dnů před turnajem to vidím na 99% Zekrom. Decklist se od mého zveřejněného v rozboru ZDE sice o něco změnil, nicméně donk potenciál v něm zůstává. Ocenil bych jakékoliv tipy  od vás na nějaké další techy.

A nyní už zmíněný trip report
Pondělí 8.8.
Dobaluju poslední věci do příručního kufříku a poté se s rodiči vydávám na ÚAN Florenc, kde mi v jedenáct večer jede autobus do Budapešti. Samotná cesta do Maďarska proběhne OK a v šest hodin ráno již vystupuju na místním autobusovém nádraží Népligét. Zalezu do metra, kde stále jezdí ty staré ruské křápy a přejedu s ním až na konečnou. Odtud mi jede autobus až na letiště, kam se dostávám okolo sedmé hodiny ranní. Zde mám tři hodiny času, tak nakoupím něco k snídaní a odpočívám na sedačkách. Před desátou už zalézám k Check-inu, kde k mému údivu, po mě chtějí všichni vytisklou ESTU (něco jako vízum, ale jednodušší), přitom bylo jasně napsané, že vytisklá být nemusí. Nicméně připraven jsem naštěstí byl i na tuhle možnost, takže jí lovím někde ze dna kufru. Následuje kontrola zavazadel, kde naštěstí problém nemám a tak mám fůru času před odletem ještě okouknout různé Duty Free Shopy. Odlet se nakonec stejně zpozdil asi o 20 minut, a tak se teď v letadle trochu bojím, že nestihnu spoj v New Yorku, kor když se vyfásnul místo na úplném konci letadla. :D

Jo a ještě někde chytnout Wi-Fi, abych mohl upnout tenhle report.

Pokračování snad zítra...



Otakar Bursa

Komentáře

Přispívat mohou pouze přihlášení uživatelé. Pokud chcete vložit komentář, přihlaste se ZDE.