Věkové kategorie v Pokémonu

     Před nedávnem jsem se zamyslel nad tím, proč je vlastně v Pokémonu početně nejvíce zastoupena věková kategorie Masters. A pak už jsem dumal, proč je x hráčů v kategorii Juniors a jiné x hráčů v kategorii Seniors.

     Jaké jsou zřejmě určující faktory rozdílného počtu hráčů v jednotlivých kategoriích? Pravda, nezamýšlel jsem se nad tím nějak příliš dlouho (neb člověk má svých starostí dost, že), ale podle mého názoru jsou čtyři. Prvním faktorem, jsou, jak jinak, peníze. Druhým je podpora rodičů (nejen finanční). Třetím je délka hraní jednotlivého hráče, resp. jeho věkový posun. Čtvrtým je složitost hry.

     Pokud jde o první faktor, o peníze: Nejvíce peněz na shánění karet, boosterů, displayů a dalších věcí potřebných ke hře mají pochopitelně Masters. Buď si už sami vydělávají (hrající Supermasters nebo dospělí mladší hráči) nebo alespoň chodí na brigády. Seniors bývají v oblasti financí dotováni svými rodiči – buď více či méně nebo bohužel také vůbec – záleží na povahových vlastnostech rodičů, jejich finančních možnostech a také např. na školním prospěchu dítek. Jinak Seniors mohou mít kapesné. Je ovšem těžké si samostatně financovat hraní Pokémonu pouze z kapesného, když rodiče nepřispívají. Nejhorší varianta je, že mohou, ale nechtějí (protože je koníček jejich dítěte vůbec nezajímá) a tedy nepřispívají. Bohužel takové případy znám. Juniors – ti jsou nejvíce závislí na rodičích. Juniors dostávají kapesné poměrně zřídkakdy (navíc v malé výši odpovídající jejich věku), takže jsou v podstatě odkázáni, dalo by se s jistou nadsázkou říct, na milost či nemilost rodičů. Malé dítě se nemůže nějak zvlášť bránit, když mu rodič řekne, že mu „na nějaké blbé kartičky dávat peníze nebude“. I takové případy bohužel znám. Naštěstí existují Supermasteři i nehrající rodiče, kteří to se svými potomky myslí opravdu dobře.

     Pokud jde o druhý faktor, o podporu rodičů: Tento faktor poměrně úzce navazuje na faktor předchozí, na peníze. Masters už většinou nějakou větší podporu rodičů nepotřebují, spíše jen ti zejména ve věku 15 – 18 let (ti většinou nemají auto, aby s ním jezdili na turnaje). Seniors – ti potřebují podporu rodičů jak po stránce finanční, tak i např. po stránce zajištění doprovodu na turnaje (pokud takového Seniora rodiče nesvěří některému z Masters, také jedoucímu na daný turnaj – i tady se vyskytnou rodiče, kteří raději dítko svěří, než aby s ním jeli na turnaj, protože je to vůbec nezajímá – opět bohužel takové případy znám), svezení autem atd. Juniors – to samé jako Seniors, ale zde je znovu na vrcholu vůle rodičů, jak se zachovají ke koníčku svého dítka. U tohoto faktoru také vychází vítězně kategorie Masters, která je v tomto ohledu v naprosté většině soběstačná.
     Pokud jde o třetí faktor, délku hraní, resp. věkový posun hráče: Tady je jasné, že čím déle hráč hraje, tím se posouvá z kategorie do kategorie, a tím také stoupá rozsah jeho soběstačnosti. V současné době jsme svědky toho, že z dříve dost početně zastoupené kategorie Seniors se leckteří jedinci přesunuli do kategorie Masters. Nebude-li vbrzku přírůstek nových hráčů do kategorie Juniors, kteří u hraní vydrží, nynější hráči v Juniors se přesunou do kategorie Seniors a Juniors u nás už nebudou. Tady je právě vidět ten problém velké vůle rodičů u dětí ve věku 6 až jedenáct let. Svou roli tady hraje i škola a její náročnost, resp. náročnost na dané dítko či nároky rodičů kvůli škole na dané dítko. Samozřejmě někteří rodiče umožní svému dítku i různé kroužky, ba dokonce někteří ambiciózní rodiče doslova „naloží“ svému dítěti různé kroužky, ale na karty, které by jejich potomek sám chtěl hrát, se někteří rodiče dívají s nevolí. Smutná situace. Přitom vždy by mělo platit, že každý rodič by měl své dítě v jeho koníčku podporovat.

     Pokud jde o čtvrtý faktor, o složitost hry: Oficiální vyjádření firmy mající Pokémon ve své kompetenci je, že tuto hru mohou hrát hráči od šesti let výše. Jistě, ale Pokémon, ač pro mnohé lidi (mimo Pokémon) tak nevypadá, tak do určité míry je dost složitou hrou. Ať již jde o pravidla, tak o různé strategie a taktiky, stavbu decků atd. Samozřejmě jsou i karetní hry složitější – jako např. Magic i LOTR (malý povzdech – ten už se bohužel nehraje a je to velká škoda), ale tyto hry mohou hrát hráči tak od dvanácti let výše. Juniors v Pokémonu (pokud začínají) hrají s jednoduššími decky. Jen ti, kteří v této kategorii už hrají delší dobu či mají nějakého rádce v Masters (příklad: Junior Šimon Hutař má rádce z Masters Charlieho), hrají decky podobné deckům v oběma starších kategoriích, ale ty jsou v naprosté většině okopírované od starších hráčů. Ten počáteční věk – šest let – je pro stavbu decků složitějšího rázu značně limitující, pokud ovšem se stavbou nepomáhá někdo starší, zkušenější. Seniors už mají myšlenkově na to, postavit sami a hrát něco složitějšího. Ono ostatně na některých turnajích se i stává, že Senior občas porazí i Mastera. Byl jsem ale svědkem i situace, kdy Junior porazil Seniora. No a právě proto, že Pokémon má přece jen svá složitá herní zákoutí, proto je nejvíce hráčů z Masters. Ti už jsou, dalo by se opět s jistou nadsázkou říct, přímo herně „všehoschopní“.

     Tento článek je takovým menším zamyšlením se nad jednotlivými kategoriemi, chcete-li takovým počátečním rozborem našich tří kategorií v Pokémonu. Pokud někdo z vás přijde ještě na nějaké jiné další faktory, napište o tom.

Honza Goetz

                  
      

Komentáře

Přispívat mohou pouze přihlášení uživatelé. Pokud chcete vložit komentář, přihlaste se ZDE.