Report z Pokémon Regional Championships Mödling (17.11.2012)

Podzimní Pokémon Regionals jsou tady (více se o nich dočtěte zde) a já se ještě před těmi českými rozhodl navštívit ten v rakouském Mödlingu u Vídně. Regional Championships jsou oceněny tučným počtem Championships bodů, které tvořily z velké části důvod mé cesty, jelikož za určitý počet získáváte pozvánku na mistrovství světa. Bohužel většina těchto zahraničních turnajů, na které se dá jet na otočku, se kryje s českými, takže návštěva Vídně byla pro mě pravděpodobně poslední vyjížďkou v tomto roce. Původně mělo jet z Prahy více hráčů, ale nakonec jsem autobusem vyrazil sám.

Budík mi zvonil o půl sedmé. což je docela luxus, ale turnaj v Mödlingu začínal neobvykle až o druhé hodině odpolední, tedy jsem mohl podle toho zvolit i pozdější autobusový spoj. Cesta uběhla rychle a krátce po poledni jsem už vystupoval na vídeňském autobusovém nádraží a vydal se poprvé také do vídeňského metra. Překvapilo mě a vůbec i na jiných později navštívených místech, že je vše mnohem pro turisty přehlednější a jednodušší než u nás v Praze (například automat na lístky, který umí i česky a přijímající krom mincí také bankovky a platební karty nebo odjezdové table a směrovky všude na očích). Metrem jsem se tedy vydal čtyři stanice na vlakové nádraží a odtud mi jel vlak přímo do Mödlingu, kam cesta trvala zhruba půl hodiny. Opět jsem neměl žádný problém se zakoupením jízdenky, které vám obstarají všudypřítomné automaty.

Do herny jsem dorazil asi třicet minut před začátkem turnaje. Potkal jsem zde oba Jindry Nepevné a Šimona Hutaře, kteří zvolili dopravu autem. Šimonovic rodina totiž pojala výpravu i jako malý výlet do Vídně. Na místě bylo i několik tváří, které si pamatuji z obou pražských European Cupů. Dostavili se hráči také z Německa a Itálie. Celkově se kategorie masters zúčastnilo 23 hráčů, tedy se hrálo 5 kol a TOP4. V seniorech, kde český Pokémon reprezentovali Jindra a Šimon Hutař, se objevilo 11 hráčů a sehráli 4 kola a TOP2. Pro turnaj jsem měl připravený balíček Dark Hydreigon, který jsem obohatil o pár užitečných karet z nové sady Boundaries Crossed. 

1. kolo - Christian Siegler (Dusknoir/Flygon)
Christien hrál balíček založený na nových kartách z Boundaries Crossed. Flygon rozmístí poměrně vysoký počet zranění a Dusknoir je uspořádá podle potřeby. Hra se ale vyvíjela poněkud zvláštně, sice  jsem začínal, ale ne a ne se dostat k supporterovi. Christian mi nechtěl dát novou ruku Nkem a tak musel vše zahodit přes Juniper, což mu v pozdějších fázích moc nepomohlo a navíc mu to ani moc nechodilo. Zhruba v pátém kole jsem konečně dostal supportera na ruku.a hru jsem rozjel, jak jsem potřeboval.
1-0

2. kolo - Marcel Lung (Rayeels)
Já měl znovu špatný start bez supporterů, ale soupeř měl pouze Nko, takže jsme zůstali vymíchaní oba. Marcel se snažil rychle dostat do hry všechny tři Eelektriky, aby mohl začít nabíjet Rayquazy, ale na druhou stranu mu chyběly energie. Asi ve čtvrtém kole mu došla trpělivost a zahrál své Nko, což mi samozřejmě přikouzlilo úsměv na tvář, jelikož jsem dostal novou ruku a od této chvíle se mi dařilo přitahovat a zabíjet každé kolo Eelektriky, což jeho strategii značně oslabilo a mně přivodilo druhou výhru.
2-0

3. kolo - Daniel Fuchsbichler (Darkrai/Terrakion + Hammers)
Tento matchup se mi nelíbil, jelikož jsem Shayminu už nehrál a proti Terrakionům jsem tedy moc šancí neměl. Opět jsem také zažil jeden z těch horších startů, nicméně soupeřovi  nepadalo na kladívka, tudíž se mi dařilo udržovat ve hře větší počet energií. Dotěrného Terrakiona jsem pak rychle smetl svoji Hydrou a Mewtwo se postaral o nabíté Darkraie. Druhého Terrakiona mi už neukázal, takže jsem mohl slavit svoji třetí výhru. Možná bylo pro mě i štěstí, že soupeř nehrál Computer Search, který je do Darkraiů jako dělaný.
3-0

4. kolo - Jonas Prohaska (Landorus EX/Terrakion EX/Groudon EX/Serperior)
Tohoto soupeře jsem si pamatoval z prvního Prague European Cupu. Já už začal tradičně zase bez supportera a soupeř na mě se svoji armádou bojových Pokémonů, které se navíc v mezikolech lečí. Jonášovi ale moc nechodily energie a já mu navíc stále něco přitahoval a zas nazpět Junk Huntoval, což ho stálo několik Switchů. V tomto zápase jsem útočil jenom Hydrou a Mewtwoem, jelikož jemu se podařilo dostat do hry všechny tři Serperiory a léčil solidních 60 zranění za kolo. Darkraie jsem použil jen pro stažení, což mě samozřejmě stálo dvě odměny. Měl jsem ale připravené Max Potiony, takže mi k čtvrtému vítězství stačilo jen bušit Mewtwoem a průběžně léčit.
4-0

Po čtvrté hře bylo zřejmé, že téměř jistě postoupím do TOPky, což mi udělalo velkou radost. Když ale nalosovali páté kolo, zjistil jsem, že rozhodčí zadal výsledky špatně a začal jsem mít obavy, že po napárování již toto nepůjde vrátit zpět. (proto jsou ty kontroly výsledků na pražských turnajích). Naštěstí se ale vše podařilo nějakým způsobem vrátit, což mi teda spadl kámen ze srdce.

Jindra Nepevný se po čtvrtém kole dostal se stavem 3-1 s Landorus/Empoleon do finále, ve kterém se mu podařilo zvítězit, takže gratulace.

5. kolo - Kim Pobega (Stunfisk/Terrakion/Tornadus-EX/Roserade)
Zase sem neměl na začátku supportera a navíc jsem byl pořád rozhozený ze špatného napárování. Co k této hře říct. Soupeř mě drtil od prvního kola a já mu jen předhazoval Pokémony. Nakonec jsem i udělal missplay a raději jsem vzdal a odešel trochu ven vychladnout a začít se koncentrovat na topku.
4-1

Do topky jsem se nakonec díky poměrně solidnímu pomocnému hodnocení dostal ze třetího místa, nicméně opět kvůli byeům v naší kategorii se na jednoho hráče se 4-1 nedostalo. Jinak složení topky bylo následující: Daniel Fuchsbichler vs. Kim Pobega. Já vs. Sebastiano di Maria, který hrál téměř totožný balík s Kimem, tedy Stunfisky.

První hra v topce proti Italovi Sebastianovi se vyvíjela zprvu lépe pro mého soupeře. Dařilo se mu dostávat do hry vše potřebné a já jen počítal zranění na svých Darkraiích. Tady mi nakonec opět pomohly Max Potiony a paradoxně jeho Mewtwo, které jsem counteroval svým.

Ve druhé hře mi ukázal jenom Roselii a já ji ve druhém kole zabil Darkraiem. :)

Finále už se odehrávalo v takové komorní atmosféře. Hrál jsem proti soupeřovi z pátého kola, tedy Italovi Kimovi Pobegovi se Stunfisky. V první hře mě podobně rozjel jako v té v základní v části a ve druhé hře to samé... Co víc k tomu napsat, když si v obou hrách ani neškrtnete.

Skončil jsem tedy druhý, ale zklamaný jsem rozhodně nebyl, ba naopak. Dostal jsem 18 boosterů z německé Dragons Exalted, pěkné album a nějaké promo karty. Kolem půl osmé jsem se vydal zpět na vlakové nádraží v Mödlingu. Ve Vídni jsem měl ještě dvě hodiny čas, čehož jsem využil pro večeři u McDonalda. V autobuse do Prahy pak někde mezi Vídní a Brnem vznikl tento článek.

Otakar Bursa

Komentáře

Přispívat mohou pouze přihlášení uživatelé. Pokud chcete vložit komentář, přihlaste se ZDE.